Jistotu jen jednu máme,
všichni jednou umřeme,
tváří v tvář smrti však,
možná cestu najdeme.
Možná přijde odvaha,
ze židle se zvedneme,
přestaneme se válet
a něco dokážeme.
Možná, že změníme svět,
možná, že jen sebe,
když se podíváme vpřed,
uvidíme nebe.
Všechno krásné se tu děje,
všechno, co jsme si kdy přáli,
každý se tu krásně směje,
jako když jsme byli malí.
Chceš umět chodit po provaze,
či daleko skákat,
tak konečně vstaň ze židle,
A přestaň se flákat!
Spoluautor básně: jirka.bla.94