Skip to content

Vím, že nic nevím

Jaký mám tu čas,
co všechno tu stihnu,
zda tu budu dlouho,
nebo se jen mihnu.

Jak dlouhý čas ještě mám,
a proč druhým vyčítám,
že v oku třísku mají,
když sám mám tam trám.

Proč na jaře rostou prvosenky,
to bych věděl rád,
jak číslují se podprsenky,
nepochopím snad.

Čím více toho vím,
tím cítím se hloupěji,
že pochopím vše,
nemám žádnou naději.

Stejně se však nevzdávám,
učím se novému,
jeden cíl teď zrovna mám,
překonati trému.

Tak to zkuste taky,
buďte lepší Vy,
nevzdejte se ani za nic,
plňte si své sny!

 

Spoluautor básně: _barborka_vyslozilova_

Kategorie Nezařazené