Venku byla duha,
začínal den krásný,
vstávání šlo z tuha,
v tento moment časný.
A pak hrála druhá
píseň mého budíku,
kolem mě však stuha,
nevstal jsem já ve mžiku.
Nemohl jsem vstát,
jak svázaný jsem ležel,
ale pak jsem přece vstal,
a rychle jsem běžel.
Pak jsem si však oddechl,
pouhý sen to byl,
nikdo nebyl zhulený,
život neskončil.
Byl to pouze sen,
noční můra pouhá,
myslela, že zvládne vše,
tekla z ní pak strouha.
Krve měla vskutku moc,
ve snu nestačila,
tady však je v pořádku,
aby dále žila.
Končí nám to šťastně,
je tu happy end,
ty se však drogám vyhni,
ať nejsi pacient.
Spoluautor básně: hunaty