Když venku prší,
příroda pláče,
potěší to však
pravého spáče.
Má totiž výmluvu,
proč nechodit ven,
zmáčené šaty
by zkazily den.
Když venku prší,
příroda smutná,
spáč je však veselý,
více mu chutná.
Když venku prší,
déšť padá z nebe,
spáč si jen přitopí,
nic ho nezebe.
Když venku prší,
vyražte ven,
přestaňte snít,
a žijte svůj sen!
Nenechte se odraditi,
troškou vody, deště,
probuďte se, zvedněte se
a do boje běžte!
Šťastný život totiž není
cestou bez překážek,
nezkoušet je překonati
je nejhorší z porážek.
Když venku prší,
vyražte ven,
přestaňte snít,
a žijte svůj sen!
Spoluautor básně: marky_photos_