Když jsem přišel domů,
na tváři měl smích,
tak z koruny stromu,
spadl na mě sníh.
Když jsem přišel domů,
dobrou náladu jsem měl,
ale ještě k tomu,
klíč jsem někde zapomněl.
Den se kazí, já se nedám,
usmívám se stále dál,
vidím pejska, jídlo hledám,
co on by si asi dal.
Pokračuje stále ke mně,
já však jidlo nenacházím,
on se stále oblizuje,
v jeho tlamě ruku ztrácím.
Někdy to prostě nevyjde,
někdy je den špatný,
občas máme horší dny,
kdy není nic platný.
Ale slunce jednou vyjde,
já to dobře vím,
život nás všech stále zraje,
jak nejlepší z vín.
Spoluautor básně: emmka_9891