Běhá za ní jako pes,
každé malé dítě,
mámu svou má velmi rádo,
dělá bezmyšlenkovitě,
všechno, co mu řekne,
na slovo poslechne.
Pak však roste,
poslouchá méně,
vytratí se z něj
to maličké štěně.
Mámu má stále rádo,
má už však rozum vlastní,
snaží se myslet a nebýt stádo,
snažíme se být šťastní.
Pak roste dále, puberta přijde,
máme je daleko, však když to vyjde,
stává se dospělým a je sám sebou,
všechny rány se časem vstřebou.
mámu svou má zas rád,
nemusí se jí však už ptát,
když cokoli chce udělat.
Spoluautor básně: pastierovabianka