Učil jsem se do školy,
pak jsem shodil monitor,
jak dopadne asi test,
když jsem tohle jelito.
Nezbývá už mnoho času,
bych se naučil tu masu,
zápisů za pololetí,
než se známky zapečetí.
Než dostanu zase pětku,
než spořádám všechno k snědku,
a pak zase povyrostu,
do širokých rozměrů,
než zas trošku přiberu.
Snažím se teď tomu bránit,
snažím se být v klidu,
nechci být terč posměchu,
pro celou naši třídu.
Tak mějte prosím pochopení,
nejsme totiž všichni stejní,
každý z nás je dobrý v něčem,
někdo chytrý, jiný krásný,
každý však může být šťastný,
stačí trocha pochopení,
láska všechny lidi změní.
Nesmějte se prosím druhým,
i když jsou vážně hloupí,
nikdo není dokonalý,
na té dlouhé pouti,
na té cestě životem,
každý z nás je exotem.
Opakujte prosím tuhle větu,
doufám, že se v tom nepletu,
“Nikomu se nesměji,
všichni máme naději”.
Spoluautor básně: emmka_9891