Máme doma rododendron,
co nám krásně roste,
pečovati o něho je
strašně, strašně prosté.
Máme doma rododendron,
roste sám od sebe,
zalévám ho jen maličko,
roste až do nebe.
Máme doma rododendron,
sousedi ho závidí,
rozhlížím se, stále čekám,
kdy sekyru uvidím.
Kdy uvidím sekyru,
se schovaným sousedem,
kdy ta závist přeroste,
pohnojí kvítí jedem.
Rozhlížím se, stále čekám,
kdy otráví kvítí mé,
k čekání si dám sušenku,
a kafe příliš silné.
Čekal jsem já, že otráví,
celou moji zahradu,
soused otrávil mé kafe,
nečekal jsem tu zradu.
Kdybych více četl,
čekal bych to možná,
tahle mě však čeká jen smrt
pomalá a hrozná.
Spoluautor básně: _barborka_vyslouzilova_