Dárků byla kupa,
Štědré dny jsou pryč,
radost mají všichni,
někdo trošku víc.
Raduje se potel,
dostali jsme povlečení,
raduje se skříň,
v níž je nové oblečení.
Raduje se židle,
na níž zrovna sedíme,
cukroví zbyla kupa,
kdy to všechno dojíme?
Kdybych já to věděl,
snad bych odpověděl,
snad bych se teď nepřijídal,
na židli neseděl.
Nemusím to vědět,
abych se zvedl ze židle,
abych začal cvičit,
abych byl hned po jídle.
Nemusím já vědět nic,
stačí jenom jedno,
dělat vždy jen to co chci,
jen občas si sednou.
Neprosedět celý život,
raděj za sny bojovat,
vynechat občas to pivo,
svým cílům se věnovat.
Spoluautor básně: tomas.tintera