Úžasná je láska,
kvete v každém věku,
nemusíš být kráska,
stačí překročit řeku.
Nemusíš být zrovna kráska,
nemusíš být nejkrásnější,
nabízí se tu otázka,
co je nejdůležitější.
Jde tu snad o krásu,
jde o krásu duše,
o to kolik máš vlasů,
jak umíš střílet z kuše?
Jaký jsi uvnitř či z venčí,
či jsi širší, nebo tenčí,
jde vůbec o to jaký jsi,
jaké máš plány, jaké sny?
Nevím, nevím, netuším,
když na srdce zabuší,
když zabuší láska,
mozek asi vypne,
co vadilo Ti dříve,
teď Ti přijde vtipné.
Tak mějme trošku lásky,
druhé rádi mějme,
i když jsou často hrozní,
občas se usmějme.
Usmějme se na ně,
odložme všechny zbraně,
odložme pěsti, hrubá slova,
na všechny tváře vraťme znova
smích, odraz vnitřní radosti,
která nás smutku oprostí.
Spoluautor básně: marry.385