Budík zvoní,
a ty stále spíš,
slzy roní,
už se neprobudíš.
Budík zvoní,
nebýt či být,
včera jsi pro ni,
ještě chtěl žít.
Budík zvoní,
“PROČ?!”, ona se ptá,
cukroví voní,
nikomu nechutná.
Nikomu nechutná
více než jednou,
všichni si po něm
na chvilku lehnou.
Všichni si po něm lehnou,
pak už se ani nehnou,
a už nikdy se nevzbudí,
poslední výdech
jim vyjde ven z hrudi.
Spoluautor básně: natalia_zuffova