Prach jsi a v prach se obrátíš,
jednou se zpátky navrátíš,
až projdeš cestu celou,
ať sladkou či kyselou.
Prach jsi a zase budeš prach,
však i tak nikdy neměj strach,
že skončíš v dějin propadlišti,
ševelí vítr na vřesovišti.
Ševelí vítr, tancuje tráva,
nechť Tvá duše je vždycky zdráva,
nechť nemáš šrámy na duši,
kéž v srdci Tvém radost buší.
Kéž nikdy nejsi lhostejný,
nikdo znás totiž není stejný,
každý jsme jiný, ale spolu,
můžeme zdolat každou horu.
Spoluautor básně: _barborka_vyslouzilova_