Otevírám jedno oko,
otevírám druhé,
vůbec se mi nechce vstávat,
kosti mé jsou tuhé.
Oči už jsou otevřené,
vstávám, mířím na záchod,
je to takhle každodenně,
vypadám jak lenochod.
Už je za mnou hygiena,
v konvici už se čaj vaří,
bolí, bolí má kolena,
to asi přichází stáří.
Jsem jak klavír rozladěný,
pomoci mi asi není,
ale až se probudím,
vymyslím úžasný rým.
Spoluautor básně: sasulinka_12