Skip to content

Hnůj

Říkal jenom a já,
na druhé nemyslel,
tahle hračka ta je má,
měl, co si usmyslel.

Říkal stále, to je moje,
všechno, co chtěl měl,
rostl jako kupa hnoje,
stále víc smrděl.

Stále více smrděla,
jeho duše shilá,
neboť dobrá výchova,
není vždycky milá.

Spoluautor básně: marsalkova.p

Kategorie Nezařazené