Beru do ruky nůž,
a jdu krájet cibuli,
musím krájet rychle,
by slzy mi nekanuly.
Krájím hodně rychle,
a už krev se řine,
beru rychle obvaz,
prst se jím ovine.
Dám cibuli na pánev,
teď už moc nespěchám,
na rozpáleném oleji,
ji chviličku nechám.
Pak přihodím vejce,
a klidně je míchám,
začíná to vonět,
krásnou vůni čichám.
A už je hotovo,
můžeme podávat,
té úžasné chuti,
můžem se poddávat.
Přes počáteční zranění,
chutná mi to velice,
vařím asi lépe
než cvičná opice.
Osoby a události v tomto příběhu jsou smyšlené. Podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná.
Spoluautor básně: prevratilovater