Uvnitř cítíš zimu,
venku zase lije,
všechno je Ti jedno,
přišla apatie.
Měl jsi kdysi všechno,
a teď nemáš nic,
měl jsi kdysi všechno,
teď jen tenhle kýč.
Měl jsi kdysi lásku,
velmi krásná byla,
měl jsi kdysi lásku,
než Tě vyměnila.
Měl jsi kdysi štěstí,
hrál jsi vlastní roli,
dnes dostáváš pěsti,
nevnímáš, jak to bolí.
Uvnitř cítíš zimu,
venku zase lije,
všechno je Ti jedno,
přišla apatie.
Měl jsi kdysi radost,
úsměv na tváří,
zápálen jak plamen,
dnes už nezáříš.
Měl jsi občas smutek,
když se nedařilo,
nejraděj bys utek,
jen na Tebe lilo.
Měl jsi kdysi život,
ten, který sis přál,
teď chodíš jen křivo,
nevíš, kudy dál.
Uvnitř cítíš zimu,
venku zase lije,
všechno je Ti jedno,
přišla apatie.
Měj jsi občas radost,
občas smutek byl,
teď však není nikdo,
kdo by pochopil.
Že necítíš radost,
smutek necítíš,
je Ti všechno jedno,
cítit neumíš.
Venku zase lije,
přisla apatie,
je Ti všechno jedno,
přežíváš, nežiješ.
Přežíváš, nežiješ,
nevíš kudy dál,
cestu najdeš při vzpomínce,
jak ses kdysi smál 😉
Spoluautor básně: adelka.svih