Když jsem byl ještě dítětem,
hrával jsem si každým dnem,
když jsem byl ještě dítětem,
úsměv a smích znal jsem jen.
Pak jsem rostl, přišel strach,
ten vždy úsměv, naděj splách,
pomalu šířil se strach,
spálil všechno v popel, prach.
Přišla šance, já to vzdal,
strach se zvolna šířil dál,
postupně jsem všechno vzdal,
míň a méně jsem se smál.
Člověk, když se usměje,
tak se vrátí naděje,
člověk, když se usměje,
jistě mu to prospěje.
Tak vzpomněl jsem si na svůj sen,
a jdu za ním každý den,
jak, když jsem byl dítětem,
jsem silnější každým dnem.