Proč si stále tvoříme,
vlastní komplikace,
neustále zbrojíme,
přijdou reparace?
Proč je stále hledáme,
špatné, horší cesty,
poradit si nedáme,
brzy přijdou tresty?
Proč stále přemýšlíme,
nejdeme cestou přímou,
možná, když se zmýlíme,
tak skončíme s rýmou.
Proč stále přemýšlíme,
riziku se vyhneme,
místo risku rýmičky,
s angínou si lehneme.
Proč stojíme na místě,
nejdeme vstříc chybám,
pokaždé znova příště,
podlehnem pochybám.
Proč jsme stále na místě,
bojíme se prohry,
prohrajem však také tím,
že nejdeme do hry.
Proč hledáme prohru tam,
kde nás výhra čeká,
proč strach tolik svazuje,
svazuje člověka.
Proč se tolik bojíme,
málo máme odvahy,
riskovat je občas třeba,
tak změňme své povahy.
Tak přeskoč tu překážku,
zdolej vnitřní blok,
nepřipusť si porážku,
každý den jeden krok.
Tak přeskoč tu překážku,
svůj vnitřní strach zdolej,
“Já to prostě dokážu!”,
každodenně zvolej!