Jedna smečka vlků,
co neznala hluku,
neslyšně lesem spěchala,
neb kořist na ně čekala.
Neb kořist na ně čekala,
aby se nepolekala,
tak plížili se tiše,
až na kručení v břiše.
Až na kručení v břiše,
nebyli vůbec slyšet,
pak při měsíčním svitu,
ochutnali srnčí kýtu.
Spoluautor básně: @velociraptor_jack