Kdysi dávno Kelti žili,
hodně jedli, hodně pili,
pořád jen o jídle snili,
až se jednou proměnili.
Jeden z nich si uvědomil,
že kdo hodně masa sní,
uvidí ten hrozný omyl,
slova která stejně zní.
Trošku ho to vyděsilo,
když jí psal na pokožku,
pero trošku uskočilo,
mohl z ní mít nebožku.
Pak však začal rýmovati,
rýmy jen na papír psáti,
všechny rýmy byly krásné,
a tak vznikly první básně.
Spoluautor básně: _barborka_vyslouzilova_