Hrajeme Člověče nezlob se,
s kostkou tvaru krychle,
každý chce být v domečku,
strašně, strašně rychle.
Hrajeme Člověče nezlob se,
všichni se ovšem zlobíme,
všichni se ovšem usmíváme,
jak to v nás buble tajíme.
Snažíme se přetvařovat,
a být ke všem milí,
vnitřně nás to ovšem sžírá,
vnitřně jsme prohnilí.
Pak zakřičí náčelník,
formace trojúhelník,
vrháme se do boje,
jednáme jako stroje.
Za co vlastně bojujeme,
nikdo neví, jenom chceme,
dostat ze sebe tu zlost,
zase pocítit volnost.
Tak nebraňme se tolik zlosti,
a občas ji pusťme ven,
možná to bude nepříjmené,
možná nám to zkazí den.
Když se budeme však bránit,
a zlost uvnitř skrývat,
kdo ví, co se stane jednou,
až se budou všichni dívat.
Spoluautor básně: emmka_9891