Ten pocit tíživý,
na ramenou tíha,
zatím však jsem živý,
přede mnou kniha.
…
Je to dlouhý, dlouhý let,
havran letí roků pět,
pánové a dámy,
rychlej letí vrány.
…
Možná, že se mi to jen zdá,
možná, že je všude tma,
z dáli zní temné, ha, ha, ha,
překonat strach je má snaha.
…
Říkal jenom já a já,
na druhé nemyslel,
tahle hračka ta je má,
měl, co si usmyslel.
…
Jako oheň hoříš,
velký žár v Tobě dřímá,
máš pocit, že shoříš,
horečka Tě obepíná.
…
Po čtyřech dnech volna,
budík zase zvoní,
a tak vstávám zvolna,
něco tady voní.
..
Kluci obují si boty,
nachystají správné noty,
s pomlázkou a písní nebo básní,
připraví holkám zážitek krásný.
Letos jsem vymyslel báseň tuhle,
pokud máš básnické střevo ztuhlé,
klidně ji recituj příští rok,
až zase k holkám zamíří Tvůj krok.
Hody, hody, doprovody,
člověk je prý hlavně z vody,
tu je třeba doplňovat,
proto chodím koledovat.
Vody je však stále méně,
alkohol stoupá na ceně,
kéž je tedy aspoň trocha
alkoholu pro každého hocha,
kéž má pro něj každá dáma,
aspoň kapku Kapitána 😉